Srdečně vás zdravím,

  Ráda bych vám touto cestou nabídla návštěvu vašeho zařízení s koníkem Emilem. Velmi soucítím s pacienty nemocnic a zařízení LDN, protože vím, jak je léčba či pobyt na lůžku pro ně samotné i pro jejich rodiny těžké.

  Sama jsem si prožila smutnou zkušenost v roce 2010, kdy byl můj otec, Jan Pospíšek, pacientem MOÚ Žlutý kopec a bohužel podlehl rakovině plic. Také vím, jak pro něj byla důležitá jakákoliv maličkost, zážitek, dotek a kontakt v jeho posledních dnech. Otci bylo oznámeno, že bude muset do hospicu. Tatínek, kterému bylo toho času 47 let, se nedokázal smířit s myšlenkou hospice a úplné nemohoucnosti. Druhý den si vzal do hlavy, nevím proč, že bude v hospicu v Bílovicích nad Svitavou. V té chvíli jsem netušila, zda se v dané lokalitě zařízení podobného nachází. Táta mi řekl: ,,Víš co, máš koně kousek a je dobře, že tam budu. Přijdeš do parku a já se na tebe budu dívat alespoň z okna.“ Tak málo mu stačilo, aby se dokázal srovnat s myšlenkou, že bude v LDN!

  Bohužel, další den tátovi lékaři oznámili, že převoz není vzhledem k jeho zdravotnímu stavu možný. Zbytku rodiny bylo za dveřmi sděleno, že tátovi již nezbývá mnoho času a o víkendu nás zřejmě táta navždy opustí. Byli jsme touto zprávou šokovaní, rozhodně jsme ji nechtěli přijmout!

  Stalo se. Přišla strašná rána pro naši rodinu. Táta 10.10. 2010 zemřel. Jeho posledním přáním bylo, ať alespoň na pohřbu má koně. Měl je tam, jasná věc, ale nejvíce zvláštní na tom bylo, že on nebyl žádný tzv. koňák, ale prostě v koních viděl něco důležitého.

  Poslední dny strávené s mým tátou byly nejvíce smutné v mém životě, ale také mi přinesly velkou inspiraci. Můj táta už se s koníkem setkat nestihl. Spoustě lidí však koník může přinést radost v jejich posledních dnech. Dovolte nám vykouzlit úsměv na tvářích i vašich klientů. Koník jménem Emil je plemene Falabella, které se vyznačuje malým vzrůstem a klidnou povahou. Velikostí odpovídá většímu psovi, proto se pohodlně vejde do místnosti. Výtah pro něj není žádnou překážkou, může tedy klienty navštívit přímo u lůžka i v patře.

  Domnívám se, že mi možná namítnete, že zvíře do nemocnice a zdravotnického zařízení nepatří, ale v zahraničí jde o běžnou věc. I přesto se návštěvy konají, odpovědní pracovníci zdravotnických zařízení si uvědomují, že pro nemocné lidi jde o velmi důležité a mnohdy bohužel i poslední rozptýlení, co zažijí.

Věřím, že společně najdeme cestu k radosti a vytvoříme lidem úsměv na tvářích i v těžkých chvílích.

Pokud budete mít o naši návštěvu zájem, budeme moc rádi. Krásný den přejí